Plesová sezóna
Plesy mě vždy fascinovali. Zvlášť tedy maškarní. Právě na jednom jsem. Převlékla jsem se za noční vílu. Takže můj kostým si můžete domyslet sami.
Sukně je široká, korzet spojuje vrchní a spodní díl. Šaty vrhají odlesky tmavě modré a černé. Na obličeji mám škrabošku.
Posadím se a od číšníka si vezmu sklenici šampaňského. Upíjím a pozoruji ostatní. Některé jsou dost extravagantí a jinné mi až vyráží dech. Po sále se promenáduje fénix s Harrym Potterem, ježibaba s kočkou…
Do sálu vpluje člověk, který jakoby si nešiml, že se zde koná bál masek. Masku přes obličej si vzal jako náhodou. Ale nsmírně mu to slušelo. V každém pohybu byla jakási elegance. Zachytím jeho pohled a on mi přikývne na pozdrav. Jen tak mimochodem se otočím, ale za mnou nikdo nestojí. Hodiny odbyjí třičtvrtě na dvanáct.
Přistoupí ke mě. Povídáme si jako bycho se znali celý život. Něčím mě přitahuje, možná je to tím jak nedbale pohazuje svými blond vlasy… Sakra, plavé vlasy. Nikdo nemá takové vlasy jako on. Dochází mi, že je to-
,,Tak dámy a pánové, je čas odkrýt svoji totožnost a nahlédnout dále," přeruší moje myšlenky moderátor bále. Jeho poznámka mi přijde dost dvojmyslná…
Můj společník natáhl natáhl ruce, aby mi mohl sundat mojí druhou tvář. Jak se bude tvářit, až spatří mě, mudlovskou šmejdku?
Už jen čtyři vteřinu mu bude trvat něž mi ji sundá.
Tři… dva… jedna…
Plesy mě vždy fascinovali. Zvlášť tedy maškarní. Právě na jednom jsem. Převlékla jsem se za noční vílu. Takže můj kostým si můžete domyslet sami.
Sukně je široká, korzet spojuje vrchní a spodní díl. Šaty vrhají odlesky tmavě modré a černé. Na obličeji mám škrabošku.
Posadím se a od číšníka si vezmu sklenici šampaňského. Upíjím a pozoruji ostatní. Některé jsou dost extravagantí a jinné mi až vyráží dech. Po sále se promenáduje fénix s Harrym Potterem, ježibaba s kočkou…
Do sálu vpluje člověk, který jakoby si nešiml, že se zde koná bál masek. Masku přes obličej si vzal jako náhodou. Ale nsmírně mu to slušelo. V každém pohybu byla jakási elegance. Zachytím jeho pohled a on mi přikývne na pozdrav. Jen tak mimochodem se otočím, ale za mnou nikdo nestojí. Hodiny odbyjí třičtvrtě na dvanáct.
Přistoupí ke mě. Povídáme si jako bycho se znali celý život. Něčím mě přitahuje, možná je to tím jak nedbale pohazuje svými blond vlasy… Sakra, plavé vlasy. Nikdo nemá takové vlasy jako on. Dochází mi, že je to-
,,Tak dámy a pánové, je čas odkrýt svoji totožnost a nahlédnout dále," přeruší moje myšlenky moderátor bále. Jeho poznámka mi přijde dost dvojmyslná…
Můj společník natáhl natáhl ruce, aby mi mohl sundat mojí druhou tvář. Jak se bude tvářit, až spatří mě, mudlovskou šmejdku?
Už jen čtyři vteřinu mu bude trvat něž mi ji sundá.
Tři… dva… jedna…
bude pokracko?