A/N: Protože jste byli hodní a napsali jste šest komentů (i když to po pravdě není žádné terno), ta k budu hodná i já a přidávám další.
Tentokrát chci komentářů sedm (njn)!
Nápoj lásky aneb Tak dlouho se chodí s kotlíkem pro lektvar, až se ucho utrhne
,,Země volá Hermionu!"
,,Co-cože?" zeptala se Hermiona nepřítomně.
,,No Hermiono!" zahučel naoko pohoršeně Ron. ,,Ptal jsem se tě, jestli bys nebyla tak hodná a nepůjčila mi úkol z lektvarů. Já toho Snapea nenávidím! Zmetek jeden hnusná. Musí nám dát takovej dlouhej úkol zrovna před Velikonočníma prázdninama!'' řekl nas- éé naštvaně Ron a začal Snapea častovat několika nepublikovanými slovy, tak si ani nevšiml, že jeho kamarádka před něj položila bez jakýkoliv námitek svoje pojednání.
,,Vypelichanej netopejr, starej impotent..... jo díky. Hale, co se to s tebou v poslední době děje?"
,,Ale nic."
,,Nelži mi tady! Znám tě moc dobře na to, abych se nedivil , že jsi mi to půjčila bez žádných zbytečných prupovídek.."
,,Hmm... Asi jsem se zamilovala."
,,Dej mi pokoj prosím tě! Jsem rád, že jsem se zbavil Levandule a ještě ty mě s tím otravuj!"
Hermioně to něco připomnělo.
,,Já nejsemzamilovaná do tebe, ty hlupáku!"
,,Díky bohu!'' zašeptal Ron a vzpjal ruce směrem ke stropu. ,,A do koho pak tedy?" svraštil obočí.
,,Jo, je to Draco Malfoy," neřekla Hermiona.
,,Tobě zrovna to budu povídat! Ještě ti tady řeknu, kdy sem jsem se poprvé zamilovala a rovnou si nemusím psát deník."
,,Ty si píšeš deník?'' zeptal se dychtivě Ronald.
,,No jasně,'' zasyčela Hermiona ironicky. ,,Schovávám si ho pod polštářek a kreslím si do něj srdíčka,'' a vydupala do dívčích ložnic.
,Škoda, že nemůžeme k holkám do pokojů, docela rád bych si ho přečetl,' pomyslel si Ron, který zjevně nepochopil Hermioninu ironii a raději se vrátil ke svému úkolu z lektvarů.
¤¤¤
Nebelvírku už nebavilo hašteřit se s Dracem Malfoyem a hrát jeho oblíbenou hru ,Kdo z koho' před svými kamarády. Rád jí před celou školou provokoval, aby viděl co ona na to.
Tak jo, to by stačilo! Až ho příště potkám, kašlu na něj. Ať pokouší zase někoho jiného. Pansynku asi obskakuje, co?
Grangerová dost! Ty normálně žárlíš.
Já na koho? Na toho peroxida?
No tak přiznej si to. Je fakt docela hezkej. A na co sem to ještě zapomněla? Jo, ty ho vlastně miluješ...
Já?! Nikdy! Panebože, tamhle jde! Co mám dělat? Kde jsou záchody? Doprdele, vždycky jsou na každym kroku a NAJEDNOU tu neni ani jeden! Napíšu petici!
Jo a kvůli čemu?
Aby tu bylo víc záchodů a aby hodné Nebelvírské dívky neobtěžovali zlí Zmijozelští kluci.
Nečum na mě, nebo ti přičaruju parohy a nebo radši odkleju něco jinýho!
Dobře, jen klid, udělej něco, jako že si hrooooozně zaneprázdněná!
,,Rone, máš ten můj esej, jak sem ti včera půjčila?"
,,No jo, počkej má ho někde... sakra tady. Hale koukej na Malfoye, jak já ho nesnášim!"
,,COŽE? Hmm... Máš hezkej svetr, Rone.''
,,Co to povídáš? Ty máš úplně stejnej, je to stejnokroj.''
,,Aha, no nic. Tak ho asi máš dobře vypranej.''
,,Co se s tebou děje? Ten se nepral od letních prázdnin! Jak já ho tak nenávidim. Bože, dej mi záminku ať mu můžu dát do zubů," zašeptal si pro sebe.
,,Tak co Weasley, už sis našel holku?'' protáhnul Malfoy a kývl směrem k Hermioně.
,,Já věděl, že existuješ," zahučel neslyšně tázaný a vykročil vpřed.
,,A vadí ti to?''
,,Počkej... Weasley, vy dva spolu fakt chodíte, jo?'' zeptal se Draco se samolibým úsměvem.
Hermiona něco vzadu zahuhlala a hrozně ji zaujaly nehty na ruce.
Počkat. Já chodim s Ronem? Hmm... Proč ne?
,,Tak to pochybuju Weasleyanku.''
,,A jako proč?'' To řekla Hermiona.
,,Chceš vědět důvod, proč si to myslím?'' řekl a přistoupil blíž.
,,Jasně."
,,Tak přijď do Komnaty Nejvyšší Potřeby, přesně v jedenáct." Tohle zašeptal.
Hermiona na něho nedůvěřivě pohlédla.
,,Nebo to chceš řešit před celou školou a před králíčkem?"
,,Ta Komnata bude dobrá," řekla Hermiona rychle.
,,Fajn.''
,,Co ti chtěl?'' zeptal se ihned nejmladší syn Weasleyů, očividně celý zklamaný z toho že jeho nepřítel odešel bez monokla nebo bez pár zubů.
,,Ale, vždyť to znáš. Že sem mudlovská šmejdka a ať ho neprovokuju-''
,,Klasika,'' zahučel udýchaně Harry, který je právě dohonil. ,,Omlouvám se, po tom včerejším tréninku jsem byl tak zdrchanej....."
,,Taky proto jsem tě nechal spát. Mimochodem jakej byl? Já sem fakt nemohl, měl jsem úkolů, že jsem pomalu neunes brašnu.''
¤¤¤
O pár hodin později
Tak fajn, jestli už tam nebude, tak jdu pryč! Tohle nemám zapotřebí!
Při její smůle (štěstí?) když otevřela dveře Komnaty, tak tam na ní čekal.
,,Hmm... Takže máš nějaký pevný body naší - dalo by se říct - přátelský schůzky?" zeptala se.
,,No ano, dalo by se to tak říct."
,,Takže jestli myslíš na to, co si myslím, že myslíš, tak tak na to honem rychle nemysli, nebo uvidíš!"
,,Ehm, cože?" podivil se.
,,To je jedno. Jestli nemáš na programu něco jiného, tak mileráda stanovým pravidla - za prvé o tom co se mezi námi stalo nebudeš nikde mluvit a narážet na to. Stejně tak i já. Za druhé: úplně mě ze všech tvých nemístných vtípků vynecháš a konečně za třetí: odhlaš se z Bradavic, ať tě nemám na očích. Ty ale tohle stejně neuděláš, takže rozpouštím naše milé shromáždění, nazdar.''
,,Počkej, snad jsem tenhle kroužek založil já, ne? Tak jsem ti asi něco chtěl, ne?" poznamenal.
,,Mohl bys vynechat ten svůj sarkasmus - alespoň pro dnešek? Bolí mě z tebe hlava.''
Najednou se tam objevila postel a Hermiona si na ní vděčně sedla.
,,No Grangerová, ty mě překvapuješ."
,,Ještě něco nebo co? Ne? Tak se uvidíme zítra na tvé oblíbené hodině s mým ještě oblíbenějším učitelem lektvarů. Čau!"
,,A co když se mi nechce?"
Může bejt nějakej člověk TAKHLE protivnej? Tak a teď jsem se pěkně nasrala.
,,Doprdele, drž už tu svojí nařvanou hubu a padej!'' zařvala nepříčetně a prudce se zvedla.
,,Čím dál tím víc mě překvapuješ."
,,Jsem prostě jenom hrozně unavená ze všech těch lidí tady.''
K jejímu velkému úžasu ji objal. Ona si mu dala hlavu na rameno a pokračovala:
,,Ron pořád fňuká, že nestíhá úkoly a že ho otravuje Brownová. Harry zase nemluví celý den ničem jiném než o svým úžasným famfrpálovýmdružstvu,'' tiše si povzdychla.
,,Tak na ně kašly,'' řekl a s jiskrami v očích se usmál. V tom s jemným pufnutím se postel proměnila ve dvojlůžko, ale ani jeden si toho nevšímali.
,,Je tohle to, čemu se říká svádění," slabě se usmála.
,,Kdo ví, kam to povede." přistoupil k ní blíž a položil si bradu na temeno její hlavy a vdechoval sladkou vůni jejího parfému. Přemýšlel, jak dlouho ještě vydrží. Slíbil si sice, že nikdy nebude mít nic s mudlovskou šmejdkou, ale jeho přání se začalo vytrácet v okamžiku, kdy se k němu přitulila.
,,Draco, skončí tohle někdy?'' poprvé mu řekla jménem.
,,Doufám že ne.''
Usmála se.
,,Ne tohle, myslela jsem problémy, které mě pronásledují. Jsem unavená a nechci se už ničeho bát. Chci normální život, nebo alespoň něco, co se normálnímu životu podobá.''
Její hluboké oči potemněly emocemi a vlasy se v příšeří leskly.
,,Psst. Žádné problémy a žádné hovory o tom, co se stalo." Ještě nikdy po někom tak netoužil. Nechtěl ji na den nebo na několik měsíců. Chtěl s ní zůstat napořád - jak sentimentální.
A právě proto nedokázal zapomenout na nebezpečí, které by jim hrozilo, kdyby se tak stalo.
Hermiona vycítila jeho náhlé ochladnutí a nevěděla, co se stalo. Možná ho zklamala, napadlo ji, možná litoval, že jí sem vůbec pozval.
,,Chceš vyzkoušet tuhle postel?'' Draco sklouzl k jejímu pasu.
Hermiona ho objala kolem krku. Zatahala ho za vlasy a přitáhla si jeho hlavu ke své.
,,Ta předchozí postel byla o mnoho pohodlnější a -"
Umčel ji polibkem. když odtrhl rty od těch její, řekl:
,,Tu můžeme vyzkoušet potom."
,,Taky? Ty chceš dvakrát? Nevyčerpá tě to?"
,,A třikrát, jestli chceš vyzkoušet i podlahu. Mám síly na rozdávání.''
No jo, Malfoy.
,,Tak mi to dokaž," usmála se a pevně se k němu přimkla.
¤¤¤
Když se pak probudila, pohlédla vedle sebe. Draco měl vlasy rozházené kolem celé hlavy a sladce oddychoval.
Sebrala svoje svršky různě poházené po celé místnosti a odešla pryč.
¤¤¤
teším sa na pokráčko..:D