close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Touha pro Katušku

13. března 2008 v 21:07 | P@ige |  Na přání
A/N: No nevím, snad se budu alespoň někomu líbit. Pozor varování! Obsahuje spoiler (Harry Potter a Fénixův řád). Tato povídka byla vytvořena na základě povídkové soutěže a povídky na přání. Verše jsem si vypůjčila z písničky Touha od Daniela Landy.
P.S. Blog si dělá co chce a neodděluje mi odstavcem verše od povídky. Tak se nezlobte...
Tahle povídka je věnovaná Katušce.

Je to jak nic, to totiž neváži víc,
je to něco jako dech, jak přaní na křídlech,
je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil,
je to jak sen co ráno rozpustil den....
,,Rone, ne prosím, nesmíš být mrtvý to ne," ječela hystericky Hermiona držíc Ronaldovu hlavu v klíně. Jeho oči se slepě dívali do nebe. Dál než jen tam, ale Herm už nikdy vidět nemohli.
Hermiona k nebi pohlédla také a po líci se jí koulela jedna slza za druhou.
Nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil
volej k nebi přání a všechno bude k mání.

,,Proč mi to děláš? Za co?" brečela beznadějně.
Slyšel něčí kroky, jak se přibližují k ní. Pro ní ale teď nikdo neexistoval. Jen Ron. Harry se slzami v očích odtáhl Herm od vychladlého těla.
Nebránila se.
Už neměla sílu. Vzal jí do náruče a odnesl ji do hradu. Co nejdál od Rona. On už ho nepotřeboval, ale ona ano. Ještě jednou se otočil a viděl jak jeho nejlepšího kamaráda nakládají na nosítka. Na vteřinu pevně zavřel oči, aby zadržel slzy. Nechtěl být před Hermionou slabý. Musel jí ukázat, že život jde dál. A kdyby se sám zhroutil, nikomu by tím nepomohl.
Ale uvnitř řval. Proč? Jak mu to mohla udělat?
Je to jak žár, pořádně velikej dar,
je to jak letící drak, naprosto přesnej prak.
,,Proč?" vyhrkl zoufale.
Ona se jen posměšně ušklíbla.
,,Nevíš co pro mě znamenal? A ty ho.... Zabiješ!"
Zasmála se tak, až se Harrymu naježili vlasy na zátylku.
,,Tak pojď, Harry, zlatíčko. Pojď mě zabít! Sprovodila jsem ze světa i toho tvého nemožného kmotra. No tak, Harry! Dělej! Zabij mě!"
Je to hukot moře, je to pramen k hoře
touha je žít, zůstat a neodejít.
,,Ne!" skoro zakřičel. ,,Víš, že nemůžu."
Belatrix se dál usmívala.
,,Vážně?" zašeptala. ,,A proč Harry, proč?"
Harryho pohled však přitahovala fotografie čarodějky. Její obličej ho udeřil do očí v okamžiku, kdy spatřil rozloženou stránku........... Stejně jako Sirius si z dřívějška některé nesmírně pohledné rysy....
Hermiona do něj tehdy šťouchla, aby si přečetl titulek nad fotografiemi Smrtijedů, který si dosud nepřečetl, protože se soustředil na Belatrix..........
Pomalu došli k Džinovi v láhvi..... V jeho výkladní skříni byl vylepený velký plakát..... Harry zjistil, že má před sebou opět fotografie deseti uprchlých Smrtijedů.....
,,Je to divné, nemyslíš? Když utekl Sirius Black, byly Prasinky plné mozkomorů, co ho hledali. Teď je na svobodě deset Smrtijedů a nikde nevidíš ani jednoho mozkomora."
,,Jo," přikývl Harry, odtrhl oči od obličeje Belatrix Lestrangeové...
Touha je padnout a vstát a rány nevnímat
je to tlukot srdce je to poklad v ruce.
Harry zavrtěl hlavou.
Belatrix se zvedla ze židle a přistoupila k Potterovi.
,,Co bys pro mě udělal, Harry?" Jeho jméno vyslovila s nádechem pohrdání.
,,Ty víš, že všechno, Bello. Já... nemohl bych žít bez tebe. Nevím proč... Nevím.... Je to, jako kdyby mě někdo ovládal kletbou Imperius. Bolí to....... Chci vyjít ven a zařvat, že toužím po přítomnosti Belatrix Lestrangeové, že přímo dychtím po její blízkosti. Je to šílené!" poslední slovo zařval z plných plic.
Belatrix si olízla své popraskané rty.
,,Trpěl bys pro mě?"
,,Ano."
,,Crucio!"
Kletba ho odmrštila o pár metrů dál od ní. Belatrix prožívala kletbu každičkým nervem, nevnímala okolí, jen si vychutnávala jeho bolest. Trvalo to neskutečně dlouho, až nakonec hůlku odvrátila a krákavě se zasmála.
Je to skrytá síla, je to zlatá žíla
touha je zázrak, takže přej si co chceš,
probouzej sílu, sní už neklopýtneš.
Harry těžce popadal dech, ale vzmužil se.
,,Dobře, velice dobře!" nepřestávala se chechtat Belatrix, ale ihned se jí v očích objevil fanatický lesk.
,,A co smrt? Umřel bys pro mě? Umřel?" opakovala jako posedlá.
,,A-ano," zakoktal se, ale pohlédl jí zpříma do očí. ,,Ano."
Přešla místnost a stanula před ním. Levou ruku mu položila na rameno a přiměla ho, aby poklekl. Potom mu přejela ukazováčkem přes tvář. Její nehet po sobě zanechal krvavou stopu.
Když si toho všimla, strčila si prst do úst.
Touha jsou čáry, v hloubi duše je máš,
touha je zázrak..... vždyť už to znáš.
,,Mohla bych tě zabít, Pottere. Teď, když zemřel Pán zla, nejsi nám k ničemu. Ano, myslím, že to udělám. Mám daleko lepší milence, než jsi ty. Ach ano, Narcissa o nás neví. Jsi první, komu jsem to kdy řekla. Lucius je parchant, ale alespoň parchant, co za něco stojí," ušklíbla se.
Harry se na ní vyjeveně díval.
,,Belo..."
Znovu pozvedla hůlku a skoro lenivě pronesla:
,,Avada Kedavra..."
Bylo slyšet dunivý dopad těla a pak už jen Belatrixin nelidský smích....
Touha je brána, ke všemu o čem jsi snil
touha je cesta i cíl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Voojti[Q] *Voojti[Q] | Web | 13. března 2008 v 21:08 | Reagovat

Ahooj

máš hezkej blog :o)

2 P@ige P@ige | Web | 13. března 2008 v 21:53 | Reagovat

Voojti[Q]: Díky =O*

3 Hermiona-Nikola Hermiona-Nikola | Web | 22. února 2009 v 19:52 | Reagovat

Ja nemam slov,opravdu dobre!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama