POZOR! POVÍDKA MIRAELLY! NEMOHLA SEM ODOLAT xDD
Popis: Dokopala jsem se k drabbleti, které mě napadlo, když jsem se dnes dívala na HP2. Vlastně jsem si jeho průběh vyvodila z vět na začátku. Tenhle pár není zřejmě moc obvyklý, ani ne můj oblíbený, to rozhodně ne. Ale když už mě múza nakopla...
Kategorie: melancholické
Postavy: Lucius, Hermiona
,,Strach ze jména jen posiluje strach z jeho nositele!"
,,A vy musíte být... Grangerová. Draco mi vyprávěl o vás... a vašich rodičích..."
***
Zdálo se to tak dávno, kdy se poprvé potkali. Oči mladé dívenky tenkrát jiskřily skrývanou zlobou, když se mu postavila. Nebyl v tom rozpoložení, kdy by mohl obdivovat její odvahu a názory. Byla to přece jen ubohá, přidrzlá mudlovská šmejdka. Nijak pohledná, jen dítě, velmi přechytralé dítě.
O tři roky později ji spatřil v Odboru záhad. Stále působila tím samým dojmem všeznalé osoby. Teď se ale nedokázal utěšovat myšlenkou, že je to šmejdka z nečisté rodiny. Sotva si držel krutou masku, když viděl, jak se chvěje. Už v ten okamžik by vzal její tvář do dlaní. Něco nepopsatelně nutkavého ho nutilo ji pozorovat, když jí další Smrtijed kroutil ruku za zády a mířil na ni hůlkou. Líbila se mu takhle vystrašená a bezmocná. Už to nebylo to pyšné dítko. Nezářila z ní ta neohroženost. A přesto mu dokázala uniknout.
Další dva roky uplynuly a on jí znovu stanul tváří v tvář. Byla v zajetí, šílená švagrová ji držela v Malfoy Manor. Ohrožovala ji nožem a ona se zase tak ustrašeně chvěla. Ale dnes na ní bylo něco jiného. Viděl, že je statečná. Nebála se o sebe. To obdivoval. Měl chuť ji vytrhnout zpod rukou Bellatrix a ukrýt ji v bezpečí své náruče, odvést do své ložnice a pečovat o ni. Ale stála by o to? Samozřejmě že ne. Nebyla už tou přemoudřelou dívkou s iluzemi, ale hrdou ženou. Bojovala za dobro, jak by mohla žít s ním, se smrtijedem? S prostředníkem čirého zla?! Toužil po ní však stále víc... nicméně se mu znova ztratila.
Dnes, pár let po konečné bitvě, tu stojí a dívá se na ni, jak v bílých šatech prochází uličkou. Jen kvůli ní se přidal na stranu dobra, svůj úmysl skrýval za strach o syna. Nikdo by jeho pohnutky nepochopil. To pro ni bojoval za dobro. A nijak mu to nepomohlo. Jejich rodiny se zbavily všech předsudků... dokonce ho pozvala na svatbu. Bolestně se ušklíbl, kdepak jeho, ale syna Draca. I přes Narcissiny námitky trval na tom, aby tam šli. Věděl, že to pro něj bude jen utrpení, ale musel ji vidět. I když už to dávno byla dospělá soběstačná a právě oddávala jinému muži, bylo mu jasné, že v jeho mysli to bude stále ta bezbranná, nevinná a přemoudřelá dívka, která na něj vrhala prosebné i nenávistné pohledy. Právě ty ho možná dokázaly změnit. Jen škoda, že na to Hermiona nikdy nepřijde.
A tak stál a díval se, jak se jeho sen stává skutečností někoho jiného.
,,A vy musíte být... Grangerová. Draco mi vyprávěl o vás... a vašich rodičích..."
***
Zdálo se to tak dávno, kdy se poprvé potkali. Oči mladé dívenky tenkrát jiskřily skrývanou zlobou, když se mu postavila. Nebyl v tom rozpoložení, kdy by mohl obdivovat její odvahu a názory. Byla to přece jen ubohá, přidrzlá mudlovská šmejdka. Nijak pohledná, jen dítě, velmi přechytralé dítě.
O tři roky později ji spatřil v Odboru záhad. Stále působila tím samým dojmem všeznalé osoby. Teď se ale nedokázal utěšovat myšlenkou, že je to šmejdka z nečisté rodiny. Sotva si držel krutou masku, když viděl, jak se chvěje. Už v ten okamžik by vzal její tvář do dlaní. Něco nepopsatelně nutkavého ho nutilo ji pozorovat, když jí další Smrtijed kroutil ruku za zády a mířil na ni hůlkou. Líbila se mu takhle vystrašená a bezmocná. Už to nebylo to pyšné dítko. Nezářila z ní ta neohroženost. A přesto mu dokázala uniknout.
Další dva roky uplynuly a on jí znovu stanul tváří v tvář. Byla v zajetí, šílená švagrová ji držela v Malfoy Manor. Ohrožovala ji nožem a ona se zase tak ustrašeně chvěla. Ale dnes na ní bylo něco jiného. Viděl, že je statečná. Nebála se o sebe. To obdivoval. Měl chuť ji vytrhnout zpod rukou Bellatrix a ukrýt ji v bezpečí své náruče, odvést do své ložnice a pečovat o ni. Ale stála by o to? Samozřejmě že ne. Nebyla už tou přemoudřelou dívkou s iluzemi, ale hrdou ženou. Bojovala za dobro, jak by mohla žít s ním, se smrtijedem? S prostředníkem čirého zla?! Toužil po ní však stále víc... nicméně se mu znova ztratila.
Dnes, pár let po konečné bitvě, tu stojí a dívá se na ni, jak v bílých šatech prochází uličkou. Jen kvůli ní se přidal na stranu dobra, svůj úmysl skrýval za strach o syna. Nikdo by jeho pohnutky nepochopil. To pro ni bojoval za dobro. A nijak mu to nepomohlo. Jejich rodiny se zbavily všech předsudků... dokonce ho pozvala na svatbu. Bolestně se ušklíbl, kdepak jeho, ale syna Draca. I přes Narcissiny námitky trval na tom, aby tam šli. Věděl, že to pro něj bude jen utrpení, ale musel ji vidět. I když už to dávno byla dospělá soběstačná a právě oddávala jinému muži, bylo mu jasné, že v jeho mysli to bude stále ta bezbranná, nevinná a přemoudřelá dívka, která na něj vrhala prosebné i nenávistné pohledy. Právě ty ho možná dokázaly změnit. Jen škoda, že na to Hermiona nikdy nepřijde.
A tak stál a díval se, jak se jeho sen stává skutečností někoho jiného.
ff-miraella.blog.cz
tak sory že se zeptám, jenom mi to přišlo divný