Když věci jdou špatně
Když její vůně přetrvává
A pokušení je silné
,,Ano."
,,A vy Draco Malfoyi, vezmete si Hermionu Grangerovou dobrovolně za svou ženu?"
Každého ženatého muže
Sladké klamy volají
A negativnost dopadá
,,Otče..." zmohl se jen na toto slovo Draco.
Lucius prudce vstal a uchopil svého syna za předloktí.
,,Podívej se na mě. Co si myslíš, že jsem? Jsem sakra Smrtijed! A potomek jednoho z nejstarších rodů. Nemůžu se chlubit, že se můj jediný syn oženil s mudlovskou šmejdkou."
,,Té Grangerové se zbavíš, je ti to jasné?" poručil Lucius, když odvrátil svou kletbu.
Draco mlčel.
Těžko Tebou připravené
Některé věci vypadají lépe, miláčku
Jen procházejí
,,Samozřejmě," přikývla nadšeně. ,,Kdy?"
,,Budeme se přemisťovat, po obědě."
,,Dobrá," vstala. ,,Půjdu si sbalit."
Upřel pohled do dáli.
Jen jednoduché slovo
Je to život dvou srdcí
Ve dvou oddělených světech
Ale není to žádná oběť
Žádná oběť
Není to vůbec žádná oběť
Draco přikývl. Oběť? Za mojí blbost. Nemůžu se však vzpříčit otci. To nejde, přesvědčoval sám sebe.
Šli ztichlým lesem.
,,Je to ještě daleko?" prolomila Hermiona posvátné ticho.
,,Už ne, jen kousek." Opravdu, za několik minut dorazili na konec lesa. Stromy se začaly rozestupovat a sluneční paprsky hřály o něco víc.
Vratkým krokem dorazil k domu a Hermionu táhl za sebou.
,,To je krása," rozplývala se. Několik metrů od sídla bylo rozlelé jezero. Slunce se odráželo od vodní hladiny a kolem byla nedotčená krajina.
Otevřel dveře.
Podle faktů
Citlivost vytváří vězení
V konečném jednání
Kdosi jí odtrhl od Draca a do úst jí strčil špinavý hadr jako roubík. Zoufale se podívala na svého muže, co mu chtějí udělat. On tam ale jen stál. Ani nevytáhl hůlku. O tu její jí už připravili.
,,Věřil jsem, že nezklameš," řekl čísi protáhlý hlas. Za pár okamžiků poznala Luciuse Malfoye. Začínala chápat.
,,Zbavím se jí."
Draco skousl ret. Nicméně přikývl. Hermina zakvílela a snažila se vytrhnout Smrtijedovi, který jí držel.
,,Ať ti neuteče, Avery," napomenul ho Lucius. Avery s ní zatřásl, aby se klidně postavila. Podlomila se jí kolena. Přišel k nim Dolohov a uchopil ji z druhé strany. Šance na útěk teď vymizely docela.
Žádný neobrácený kámen
Žádné slzy k Tvému prokletí
,,Jdeme," pokynul jim a společnost se k němu otočila zády. U zadního vchodu na ně čekaly košťata.
,Hermiono," zašeptal. Sáhl do kapsy a hledal hůlku byla tam. Pevně ji sevřel a vytáhl.
to je konec??
no, alespoň jsi tam nenapsala jak ji zabili;)
ale jiank naprosto krásná kapitolka!!;)